Člověk Kellner

Petr Kellner, jedinečný člověk a nejúspěšnější podnikatel střední a východní Evropy, tvůrce obchodní říše s objemem 400 milard korun už mezi námi není. Mimořádného muže potkala 27. března 2021 mimořádně tragická smrt v aljašských horách. Napadne nás paralela s Tomášem Baťou, jehož život rovněž skončil leteckou havárií, taktéž ve věku 56 let. Oba dokázali v podstatě z ničeho vybudovat podnikatelské imperium, lidé, kteří je znali, je jmenovali jako nesmírně inspirativní a tvrdě pracující dříče.

Kellner byl a zůstane člověkem obdivuhodným, ale rovněž velice zaviděným, pro někoho kontroverzním, představujícím v onom malém českém rybníku, jak naše nerozlehlé teritorium od západní po východní hranici výstižně pojmenoval můj kamarád, hudební skladatel Karel Svoboda, zjevením zcela vyjímečným. Jak se Miloš Forman prosadil v Hollywoodu, jak si Jaromír Jágr podmanil Národní hokejovou ligu, a tím i Ameriku, a pak i Rusko, jak se stal známým v Číně, tak se Petr Kellner zařadil do stovky nejbohatších lidí planety a zároveň získal nezpochybnitelné světové uznání. Své vize dokázal prosadit v Rusku, kde také založil privatizační společnost Petr Veliký - jak symbolické pojmenování, tak i v Číně, občany nejlidnatější země naučil nakupovat na splátky.

Jak je možné, že rodák z České Lípy, kdysi řadový pracovník barrandovské produkce a prodejce kopírek, vystoupí s majetkem v hodnotě 15 miliard dolarů až k vrcholu světového finančního piedestalu. Jak začala jeho cesta vzhůru, jak se vypracoval mezi finanční elitu, jak vystavěl obří podnikatelskou společnost?

Jako autora mě samozřejmě zajímá nejen Kellner byznysman, ale také Kellner člověk i proto, že jsem sám poznal a zažíval naše nové podnikatelské prostředí let devadesátých a přelomu našich věků, a také ho věrně i se zajímavými osobními setkáními a dnes i s určitým nadhledem líčím. První myšlenka o takové knize přišla už v čase Kellnerových pětačtyřicátin, ale uvědomil jsem si, že na takový velký příběh je ještě brzy, ale už od roku 2016 jsem se na tvorbu psychicky i fakticky připravoval. A přiznám se, "napsat Kellnera" bylo pro mě podobně náročné, ale i krásné a prožívající, jako vytvořit autorizovanou knihu Člověk Havel, dle mého pohledu práci o "otci naší doby".

Petr Kellner se navíc dokázal stát nejbohatším Čechem oproti jiným dolarovým miliardářům, ať už Bakalovi či Babišovi (on se Kellnera reálně bál a současně mu záviděl jeho globální ambice a noblesu), nemluvě o Krejčířovi či Koženém, bez finančního, natož občanského či politického, skandálu, bez poskvrny, ryzí podnikatelskou cestou, výstavbou vlastního impéria PPF.

Za "Pana Tajemného" i "Neviditelného", člověka, který se na veřejnosti ukazoval velice zřídka, a pokud ano, vystupoval velice normálně a skromně, promlouvají zejména pozoruhodné činy. Často spatřován, natož holedbán a oslavován, být rozhodně netoužil, i proto ho lidé viděli a pojmenovávali tak záhadně. Držel se zásady Milana Kundery, světově nejuznávanějšího současného českého spisovatele.

Dnes dvaadevadesátiletý bard žijící ve Francii, řekl: "Když poskytnete veřejnosti tvář, ztrácíte i sám sebe." Ano, za Kellnera hovoří zejména významné obchody, včetně nedávné koupě televize Nova a společnosti CME, úspěšné konglomerace a obří černá dolarová čísla. Petr přitom nebyl nějakým nadčlověkem, ale v každém případě nadaným i odvážným mužem, a také dobrým manželem a otcem velké rodiny. Rovněž sběratelem umění, fanouškem sportu, zejména špičkového fotbalu, gurmánem i milovníkem moderní hudby i velkým donátorem.

"Je to ten nejúžasnější táta na světě. Chápu, že je v byznysu přísný, protože - aby zvládl řídit něco tak obrovského, to člověk nesmí být úplně lehkomyslný, ale já znám tátu jako rodiče," svěřila dcera Anna. "Vyrůstali jsme jako každá jiná rodina. Jasně, mohli jsme pak odletět do Španělska nebo jinam, ale co se týče hodnot a výchovy, tohle naši vedli normálně. Že táta vždycky hodně dbal na to, aby jeho soukromý život nebyl veřejný, nám neuvěřitelně pomohlo, protože jsme neměli problémy jako nějaké celebrity. Dovolilo nám to vyrůstat běžným způsobem."

Ano, Kellner byl také normálním člověkem, který chápal své impérium jako velkou rodinu, kterou dokázal řídit i v teplákách a v pohodlí svého obývacího pokoje. Uměl vzít manželku a děti do restaurace, a když byl spokojen, odměnil královským dýškem udiveného číšníka, který kolikrát vůbec ani netušil, kým byl obdarován. Pokud se s očekávanou kvalitou jídla nesetkal, prostě zaplatil a odešel.

V posledním čase byl Kellner také mužem, který výrazně vstoupil do debaty o kvalitě a směřování naší společnosti, jíž viditelně chybí jasná cesta, jakou bychom se měli vydat v příštích dvaceti třiceti letech.

Málokdo také ví, že stamiliony korun investoval prostřednictvím své společnosti Sotio do vývoje léků na léčbu leukémie, lymfomů a nádorových onemocnění, přičemž švýcarská firma Celestia Biotech po letitých laboratorních testech realizuje již zkoušení léku na léčbu leukémie na člověku. Značné prostředky věnoval na vzdělání dětí.

Petr Kellner byl reálným podnikatelem, který říkal, že v dnešní rozdělené společnosti stále více převládá zjednodušené vidění světa na úkor dialogu a vzájemného naslouchání.

"Někdy se už zdá, že světy na sociálních sítích a virtuální obrazy jsou důležitější než reálné činy. Nemyslím si to. Pořád věřím, že život spočívá v tom, co skutečně děláme. Jednou bych chtěl, aby se na PPF koukalo jako na firmu, která to někam dotáhla. Ve smyslu: to je naše evropská firma. Aby mohli být lidé pyšní, nejen ti z PPF."

Pro mě osobně se Petr Kellner stal rovněž velkým vizionářem, viděl to, co my obyčejní smrtelníci nevidíme, viděl tam, kam my nedohlédneme.

Dovolím si napsat, že Petr Kellner se společně s Václavem Havlem a Karlem Gottem stal největším Čechem naší doby.