Poolšavím cestou králů i špehýřů

Je mnoho větších a známějších řek jako je Olšava. Spíš říčka, nežli řeka, ba dokonce potok, jak ji ve své kronice nazval kronikář Kosmas, je dnes stejně zapomenutá jako události, které se v jejím povodí kdysi odehrály. Dlouhou dobu tvořila hranici mezi Moravou a Uhry a navíc podél ní vedla zemská stezka spojující obě země. Vydáme se podél ní i my a začneme hned u pramene Olšavy pod hřebenem Bílých Karpat.

Na zámku nový Světlov budeme přítomni koncertu orchestru poddaných a v Bojkovicích doprovodíme miškáře-zvěroklestiče před jejich dlouhou cestou do dalekých zemí k „uplakanému dubu“, kde se loučili s rodinami. Navštívíme všechna tři zaručená rodiště J. A. Komenského a měšťanům v Uherském Brodě pomůžeme spolu s Černým Jankem bránit hradby města před dobyvateli. Válečná vřava nás doprovodí i na místa dvou velkých bitev – na Lucké pole, kde kníže Vladislav porazil dvanáctiletého uherského krále Štěpána, a ke Hrubému boru. Na tamní slavné vítězství Jindřicha z Poděbrad nad Matyášem Korvínem mládenci z Vlčnova podnes vzpomínají jízdou králů. Obětí války, té poslední, se stal zámeček Pepčín v Oboře nad Veletinami, postavený stárnoucím hrabětem Václavem Kounicem pro Josefínu, dívku nešlechtického původu. Na dolním toku nás řeka přivede do blízkosti velkomoravského Veligradu. Na Výšině sv. Metoděje staneme u hrobů Velkomoravanů, jejichž potomci podnes v kraji žijí. Pokud jde o vzdálenost v kilometrech, proputujeme sice malý kousek Moravy, v čase však mnohem větší - od lovců mamutů až po rok slavného vítězství našich hokejistů v Naganu. Tož, vzhůru na cestu!